Moje recenze na Call of Duty 2

        Po úspěchu, který přinesla hra Call of Duty a následně i datadisk United Offensive tvůrci nemohli otálet a pustili se do druhého dílu. Koncem října 2005 vyšla hra na trh a jen málokdo očekával jakým hitem se stane. Někteří soudili budoucnost, že slávu jedničky již nepřekoná a bude to propadák. Jiní zase hře věštili skvělou budoucnost. A právě oni měli pravdu, protože Call of Duty 2 se stal přírůstkem do rodiny, který jednoznačně pomáhal porážet svou konkurenci jako například Medal of Honor ve všech recenzích.

        Pokračování přineslo oproti jedničce výrazná zlepšení, ale přitom zachovalo to co je pro Call of Duty typické a tradiční, především atmosféru, která dokáže člověka vtáhnout přímo do boje a tak si hráč rázem připadá jako jeden z hrdinnů 2. světové války. Zachována zůstala i různorodost misí a hratelnost. 

        Abychom se, ale nenudili, vývojáři z Infinity Ward pro nás připravili plno novinek. Zaskočí vás snad už i samotný začátek. Jako správná válečná hra i Call of Duty 2 začíná na cvičišti. To víte ,,Těžko na cvičišti, lehko na bojišti." Zapoměňte však na krásné bojiště z jedničky. Tentokrát bude trénink probíhat přímo v napadené Moskvě, kde se budete cvičit jako jden z Rudoarmějců. Místo granáty, se budete učit házet bramborami, protože granáty byly použity do boje. Již tady poznáte, že dvojka je oproti jedničce naplněna zvraty a překvapeními. Během poklidného výcviku budete náhle napadeni Němci a už v misi, která nese název ,,Výcvik Rudoarmějců" budete muset bojovat o holý život. 

        Podobně jako v předchozím díle, i tady budete bojovat za tři nejsilnější mocnosti, které za druhé světové války bojovaly proti Hitlerovi: Za Rusy, Brity a Američany. Jednotlivé kampaně jsou velmi různorodé. S Rusáky začínáte na tréninku a poté míříte do zasněžených trosek bojovat v ulicích Stalingradu. S Brity se ocitnete v severní Africe, zastřílíte si na slavných bojištích v El Alameinu, Matmatě a Toujane. Budete řidičem tanku v jedné z nejslavnějších tankových bitev války-bitvé o Lybiii. V závěru kampaně se podíváte do Francie. S Američany se vylodíte v sektoru pláže Omaha, Pointe du Hoc v rámci Dne D. Poté budete pomalu postupovat územím Francie až k Německu a postup ukončíte překročením řeky Rýn v závěru války. 

        Mezi kladné novinky mohu zařadit i menší linearitu, která v minulém díle hře kazila průměr. Ve dvojce máte větší možnost vymýšlet taktiku a využít více cest a více možností jak nepřítele porazit. 

        Zároveň se tvůrci zaměřili také na lepší propracování umělé inteligence vašich spolubojovníků i nepřátel. V jedničce se Vám mohlo přihodit, že jste zahlédli vojáka jak tupě zírá do oblohy a nic nedělá. Dokonce i Němci si mě někdy nevšímali. Avšak tady je to jiné. Nyní jsou Němci vůči Vám agresivní a Vy máte co dělat abyste boj přežili. Jednoduše aprostě: dvojka je obtížnější než jednička. Naopak, ale také můžete od svých vojáků očekávat větší spolupráci a to Vám  v souboji na život a na smrt dává výrazně navrh. Není přece nad týmovou hru. 

        Nadmíru dokonalá je i grafika a zvuk. Mise jsou graficky mnohem propracovanější a realističtější. I to Vám dává možnost být na chvíli součástí děje. Zvuk odpovídá téměř realitě. Když něco exploduje, je to skutečný zážitek. Propracované jsou i odezvy po vystřelení kulky ze zbraně. Tvůrci se snažili, aby všechny zbraně měly co nejrealističtější odezvu. Dabing vojáků je najedničku. Během hry neustále slyšíte povely velitelů, výkřiky zraněných vojáků a mnoho dalších zvuků. Celá ta směsice všeho Vám dává pocit, že válka teď skutečně probíhá a vy jste její součástí. 

        Ale abych jen nechválil. Rozhodně mi teda nevyhovuje nový systém zranění. Je nereálné abyste schytali pár kulek samopalem, schovali se bezpečí a poté měli zase plné zdraví. Mnohem více mě (a nejen mě) vyhovolal systém zranění v jedničce kde jste si zdraví obstarávali pomocí lékárniček. Záporná je také nepřítomnost mnoha vozidel jako třeba v Battlefieldu. 

        Multiplayer se dočkal řady skvělých vylepšení. Nejenže se tu objevily remake starých map jako např. Carentan, ale i mnoho nových map a módů. Já sám za sebe můžu říct, že online hraní mně na Call of Duty 2 baví ze všeho nejvíce. 

        Co tedy říci závěrem. Někteří znalci tvrdí, že Call of Duty 2 svého předchůdce nepřekonal, ale podle mě ano. Ano, dle mě překonal. Když vezmu v pas všechny klady a zápory, celkové hodnocení odpovídá 96%. Upozorňuji, že je to pouze mé hodnocení a může se lišit od jiných, ale tohle je mé hodnocení a můj názor na věc. Jsem si jist, že by se Call of Duty 2 umístil v nějaké soutěži a byl by i horkým kandidátem na titul hra roku.